Co má o sobě říci člověk, jehož životní příběh je obsáhlý a sahá téměř do všeho?

Každé sdělení o mě tedy bude pouhou redukcí, více či méně funkční karikaturou.

Zkusím tedy sama sebe redukovat do formy, jdu na to:

Od dětství, co si pamatuji, žiju ve spárech poznání a soucitu. Poznání, hledání pravdy a pochopení, jak to všechno celé dohromady tady funguje. Soucitem ke všemu živému. Z pravdy a soucitu, se zrodila láska, které mám přebytky a toužím, aby si plula existencí a dostala se k těm, kteří ji potřebují a jsou schopni ji pojmout.

Touha po poznání mi dala jednu základní výhodu, a sice, že neznám nudu. Když se totiž snažíte pochopit věci v souvislostech, nikdy se nenudíte.


 

Váš život se stává inkluzivním a není exkluzivní. 

Inkluzivním míním to, že jaksi do svého bytí zahrnujete tvorbu v jejím pravém obsahu, neoddělujete od sebe vědu a umění. To vše propojujete. Exkluzivita naopak znamená, že vylučujete, preferujete jednu oblast před druhou. A exkluzivní jsem v přístupu k poznání nikdy nebyla.

Co se týče poznání jsem inkluzivní, co se týče v přístupu k lidem, zde jsem naopak velmi exkluzivní, i když sním o světě, kdy budu moci býti inkluzivní. 

Jenže ne každý v tomto světě hledá opravdové poznání, proto jsem svou dosavadní činnost pěstovala mnoha let jako určitý exkluzivní klub pro hledající.

No a konkrétně:

Celý život jaksi spontánně nasávám všechny humanitní obory, od malička mě bavilo malování, dokonce jsem v něm byla úspěšná jako dítě. Nicméně tomuto všemu jsem dala stopku. 

Chyběla mi exaktní hloubka nutná pro to, abych vůbec měla šanci proniknout do mystérií existence a měla vůbec možnost vynést tato mystéria  na povrch a propojit s praxí.

Proto jsem se vrhla na studium biologie a chemie na Přírodovědecké fakultě. Zvolila jsem si poměrně náročné studium, od kterého se mohu odrazit a čerpat z něj. A zároveň nebýt vázána v jedné kategorii.  Jako svou hlavní specializaci jsem měla toxikologii ekosystémů, tj. studovala jsem dráhy jednotlivých polutantů (toxinů) a jejich cestu příslušným ekosystémem, v mé nejužší specializaci to byla voda.

V tomto svém studiu i prvotním vědeckém konání jsem byla poměrně úspěšná, neb mou diplomovou práci publikoval mezinárodní vědecký časopis.

Nabízela se tedy vědecká kariéra, kterou jsem i začala, nicméně velmi záhy ukončila.

Neb současná věda je velmi exkluzivní, omezená, hnaná jen čárkami za publikace, již dávno to není oblast, ve které by se zrcadlilo poznání. Navíc ke všemu je to oblast chudá. A když nejste z bohaté rodiny, musíte si zajistit bydlení, atd., tak i tento fakt přispěl k tomu, že jsem takovému pojetí vědy dala vale.

Navíc jsem si mohla vybírat z krásných pracovních nabídek, které jsem využila a díky tomu nahlédla do tvorby a „kouzel“ farmaceutického marketingu. 

Psal se totiž konec 90.let a pracovní podmínky pro pracovité, inteligentní, tvořivé mladé lidi byly úžasné. O takových podmínkách se dnešním absolventům VŠ může jen zdát. Ve vedení zahraničních firem byli cizinci s pracovní kulturou západních zemí a bylo to zkrátka fajn. Měla jsem tak šanci třeba slaďovat legislativu farmak se vstupem do EU. Neuvěřitelné zkušenosti a opět silná hloubka poznání.

Můj život byl ale navždy změněn narozením syna s extrémně vzácnou poruchou krvetvorby v těžké formě. Při narození to vypadalo jakožto neslučitelné se životem. A tehdy jsme já a manžel začali bojovat o jeho život ve snesitelné formě.

Opět jsem tedy zúročila svou touhu po poznání a poměrně pevný vědomostní základ košatěl. Se synem nám neměl kdo poradit jak na poli těch nejvyšších medicínských hodností (odborníků), tak na poli alternativním.

Cestu pro jeho snesitelný život jsme tedy museli s manželem vytvořit, vymyslet a realizovat, sami.

Díky tomu mě časem spousta lidí prosila o pomoc s jejich, pro ně doposud neřešitelnými zdravotními problémy a mne se tak vytvořila zcela spontánně nová profese.

Tedy z velmi zlé situace časem vyrostlo něco hodně dobrého.

Potvrdilo se mi tak rčení, že ze všeho zlého, je zároveň něco dobrého (platí to ale i naopak). Ostatně naši realitu stále prožíváme v dualitě, tak ta jinak ani nemůže být možno.

Co vzniklo dobrého z těch „tun bolesti“, co zažíval můj syn a my s ním?

*ty tuny bolesti ze mne udělaly lepšího člověka, jak ve smyslu mého vnitřního klidu, lásky, spokojenosti, tak ve vztahu k ostatním – mohu jim pomáhat nesčetnými směry

*ty tuny bolesti stvořily mou profesi, ve které pomáhám lidem s pro mě lehce řešitelnými, ale pro medicínský systém neřešitelnými zdravotními problémy. O své profesi však nehovořím, nemám na sebe reklamu, protože ji nepotřebuji. A klienty přibírám pouze na základě reference stávajícího klienta. V tomto jsem striktně exkluzivní. (třeba takový BRAIN BALANCE byl od r.2015 až do dnešního dne tvrdě exkluzivním preparátem určeným pouze pro mé klienty)

A právě takto mi vstoupil do kanceláře Tomáš Uher. A protože je to člověk velmi bystrý, snažící se trošku ten svět pootočit k lepšímu pro všechny, tak slovo dalo slovo a začala jsem s ním a jeho kolegy spolupracovat na projektu „SĒRUM“. 

…a tak BRAIN BALANCE, ale nejen on, ale i spousta dalšího, vykračuje ze své exkluzivity k vám.

Tak jsem tady, a o dalším osudu mé tvorby tak rozhodujete i vy. Společně tvoříme svět.