V době „covidové“ syndrom vyhoření udeřil na ještě větší počet lidí. Ne tedy, že by „vyhořelých lidí“ bylo před covidem málo, to zdaleka ne, jen jich je teď ještě o něco více.

Celkově v čase počet „vyhořelých“lidí roste. Čelíte totiž stále větším  a větším požadavkům na výkon a taktéž s rozvojem technologií nastávají situace, kdy musíte  zastávat práci několika lidí. Z toho jste frustrovaní a ve stresu, a od těchto stavů již máte kousek  k syndromu vyhoření.

Co je to syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření zahrnuje psychické, ale též i fyzické příznaky po náročné, výsledek nepřinášející činnosti, zpravidla ukotvené v každodenním jednání s lidmi.

Nejčastěji se objevuje u lidí, kteří na denní bázi pracují s lidmi (obchodní činnost, poradenství, péče o nemocné...).

Mějte v paměti, že vyhořením jste ohroženi vždy, když dlouho vykonáváte činnost a nedosahujete při ní očekávaných výsledků.

Jaké pocity ho doprovázejí?

Když jste „vyhořelým člověkem“ cítíte bezmoc, beznaděj, chybí vám motivace k akci, radost ze života.

Jde o mentální a psychické vyčerpání vyplývající z vyčerpávající činnosti, velmi často ze služby lidem.

Pokud se cítíte býti „vyhořelým člověkem“, často se svěříte se svými potížemi lékaři.

Co se vám dostane od lékaře?

Tak určitě se vám nedostane důkladného laboratorního vyšetření, spíše vám v lepším případě lékař nechá nabrat pár základních krevních parametrů, ale většinou ani to ne.

S velkou pravděpodobností vám ale lékař předepíše  antidepresiva, nejčastěji SSRI typu.

Netřeba dodávat, že syndrom vyhoření není deprese. A antidepresiva tedy váš syndrom vyhoření nevyřeší.

Antidepresiva dnes nepředepisuje jen psychiatr, ale i praktický lékař, internista... Během asi desetiminutové rozmluvy s vámi lékař vypozoruje, že vám chybí radost ze života a šup, už má recept na antidepresiva v ruce.

Syndrom vyhoření tak bývá mylně zaměňován za depresi.

Ale syndrom vyhoření není deprese, proto antidepresiva přinášejí jen lepší spánek, ale situaci vyhořelého člověka nijak neřeší.

Jak se tedy liší syndrom vyhoření od deprese?

Zpočátku zcela zásadně tím, že pocity beznaděje, bezmoci, nechuti, neradosti, úzkosti, máte navázané jen na pracovní oblast. Při jiných činnostech jjste v pohodě. Jste-li ale nuceni stále pokračovat v činnosti, ve které jste vyhořeli, může se vám syndrom vyhoření rozvinout do chronické únavy, nespavosti, a časem můžete dozrát až ke vzniku tzv. reaktivní deprese. Ale to až po delší době.

Jsou syndromem vyhoření více postiženi muži či ženy?

Vypadá to na fifty-fifty. Syndrom vyhoření postihuje ve stejné míře muže i ženy.

Nicméně více náchylní k syndromu vyhoření jste, pokud máte velké ideály, nereálné představy, ze srdce toužíte pomoci, a zejména nastupujete do profese, která je spojena s každodenním kontaktem a službou lidem.

Vývoj syndromu vyhoření u takových lidí probíhá v těchto krocích:

1. NADŠENÍ: Zpočástku překypujete  ideály a nadšením, že něco změníte. A pro svou práci  jste ochotni i mnoho obětovat. Velmi často nad rámec základních povinností na jeho profesi kladenou. Práce vás baví, vidíte v ní smysl. To, že lidi okolo třeba nespolupracují, či vám kladou překážky, to že lidé, o které se staráte, či s nimi obchodujete, neprojevují nadšení ani vděčnost za vaši práci, vás zpočátku neznepokojuje.
2. STAGNACE: Počáteční nadšení, „drive“ a energie z vás opadá. Sundaváte si růžové brýle svých počátečních představ a vidíte marasmus s vaší prací spojený. Ne vše je tak ideální, jak jste si představovali. Jednáte  s problémovými lidmi, kolegy i klienty. Povzbuzení nacházíte ve volném čase, ne už v práci. Těšíte se na víkend, dovolenou...
3. FRUSTRACE:Pochybujete, zdali ta vaše práce vůbec má vůbec nějaký smysl. Čelíte  špatným zkušenostem z každodenní práce s lidmi, nechápajícími kolegy, nadřízeným.
4. APATIE: Po delší době frustrace rezignujete, vykonáváte jen to nezbytně nutné, a svou činnost vnímáte ako nutné zlo pro získání prostředků na obživu. Nevidíte cestu ven, ona taky mnohdy ani žádná cesta ven k jiné činnosti zrovna teď není možná.
5. VYHOŘENÍ: Cítíte vyčerpání emoční, totální bezmoc, beznaděj, totální ztrátu smyslu práce. Vnímáte i tělesné potíže, objevují se autoimunitní nemoci, jste  více chytlaví na virózy, bolesti hlavy, hůře spíte nebo naopak byste spali pořád i přes den.
6. EXISTENCIÁLNÍ PRÁZDNO: Ztrácíte smysl života. Hrozí vám těžký propad a rozpad člověka, kterému pak těžko někdo může pomoci. Projevy můžete vnímat jako těžkou neurózou či hlubokou depresi, nicméně antidepresiva vám pomohou jen částečně, protože k rozpletení příčiny vzniku vás nedovedou.

Jak se projevuje syndrom vyhoření na úrovni biochemie těla?

Zpravidla, velmi zpravidla, na základě mé zkušenosti s klienty, dochází k následujícím posunům v těchto biochemických parametrech. (Zároveň k tomu dodávám, že lékař mnohdy tyto parametry ani nezná, a až na čestné výjimky je ani nevyšetřuje.)

Ranní kortizol: velmi často v raných fázích syndromu vyhoření vám jeho hodnota, kterou mnohdy doprovází nediabeticky (stresově) zvýšený krevní cukr, vyšší svalové napětí, náchylnost k virózám, potíže se spánkem a touha po jídle, velmi často sladkém.

Dehydroepiandosteron sulfát (DHEAs):

pokud je ranní kortizol vyšší delší dobu, oslabujete si činnost nadledvinek, které vyrábějí méně dehydroepiandosteronu, než by bylo pro pohlaví a daný věk jedince optimální. Útlum tvorby dehydroepiandosteronu cítíte !únavou až na dřeň“, ztrátou vitality, tendencí k autoimunitním onemocněním, horším kostním metabolismem, přibíráním na váze.

Pokud se tento stav nechá být, tak časem už nadledvinky nemají sílu nejen na produkci dehydroepiandosteronu, ale ani na produkci kortizolu a člověk se propadá do nadledvinkového vyčerpání. Je unavený, rezignovaný, postupně může dospět až k existencionální prázdnotě.

Podotýkám, že nadledvinky lékaři biochemicky vyšetřují jen výjimečně.

Právě nadledvinky jsou ale kruciálním orgánem tzv. neuroendokrinní regulace. Ovlivňují naší vitalitu v řídící ose hypothalamus-hypofýza- nadledvinky

Z dalších laboratorních parametrů, které se horší, tak ve spojení se syndromem vyhoření mám nejčastěji v záchytu

• Autoimunitní problémy štítné žlázy (anti TPO, anti TG, ale i anti TSH).
• Celkově pozitivní test na systémovou autoimunitu tzv. ANA blot.

Jak se z vyhoření dostat, či syndromu vyhoření úplně předejít?

Nejúčinnější je prevence.  Mějte již na počátku činnosti jen realistická očekávání a neponořujte  se emocionálně tam, kam se svou hloubkou a integritou osobnosti nestačíte.

Nic neočekávejte. Nečekejte vděk od klientů, nečekejte pochopení od nadřízených, nečekejte sounáležitost od kolegů.

Ale přitom dávejte ze sebe to nejlepší. Dejte najevo své emoce a hlavně vnímejte emoce svých klientů, kolegů i nadřízených.

Každý den relaxujte.

Hledejte vyšší smysl života. Mějte své osobní zájmy. Pohybujte se. Dbejte na spánek. Stravujte se pravidelně, střídmě,  a pokud možno zdravotně přijatelně. 

Vzdělávejte se a rozvíjejte skrze umění (tj. kvalitní filmy, seriály, literatura, hudba). 

Co dělat, když už hořím, cítím na sobě první varovné příznaky?

Zde bych pomoc rozdělila na dvě části

FYZICKÁ POMOC:  

Na úrovni fyzické bych si nasadila vhodnou adaptogenní bylinu. To je bylina, která optimalizuje činnost osy hypothalamus-hypofýza-nadledvinky. 

Existuje jich z těch hlavních asi 100 druhů. Jsem toho názoru, a zkušenost mi to potvrzuje, že adaptogenní byliny bychom neměli kombinovat se směsí dalších adpatogenních bylin, což často výrobci a prodejci dělají. Naopak se vyplatí vybrat si jednu adaptogenní bylinu a tu 3 měsíce užívat.

A k tomu si dopřát kůru BRAIN BALANCE, která vám dodá šťávu a energii toto své vyhoření začít hasit.

V BRAIN BALANCE totiž najdete látky, které jsou ve funkčně vysokých koncnetracích v komplexní synergii účinku. Vyživíte tak unavený mozek, centrální nervovou soustavu. Budete se lépe soustředit, lépe si pamatovat, snadněji najdete cestu ven.

+ Nechte si vyšetřit parametry, které bývají syndromem vyhoření nejčastěji vychýleny, jak o nich píšu výše.

PSYCHICKÁ POMOC: 

Zde bych moc ráda napsala: vyhledejte terapeuta.

Má zkušenost s psychology, psychiatry je ale natolik tristní, že bych je moc ráda doporučila, ale tak nějak nemohu.

Zkrátka o problému mluvte, dostaňte ho ze sebe a zkuste si najít někoho, kdo už toho v životě hodně prožil, má za sebou kopu krizí, ohrožení, ale navzdory tomu všechny své těžké životní situace transformoval do pochopení, porozumění a soucitu s trpícími.

Jen u takového člověka máte šanci nalézt pochopení, radu pro vás, vhled do vaší situace s nadhledem a nalezení cesty ven.

Souběžně s tím se začněte věnovat určitou část dne pouze sami sobě a dělejte činnosti, které nesouvisí se službou lidem.

Poslouchejte cíleně hudbu a vnímejte, která hudba vám dělá dobře a která nikoliv. Cíleně se zaměřte na tu, která vám dělá dobře. 

Čtete-li, začněte číst hodnotnější literaturu. Dívejte se na kvalitní filmy a kvalitní seriály.

Zkuste se z toho vypsat, vymalovat...

Choďte každý den na procházku.

JAKOU (MNOHDY FALEŠNOU) POMOC PŘI SYNDROMU VYHOŘENÍ NABÍZÍ ČESKÝ TRH?

Na našem trhu najdete spoustu bezvadně marketingově uchopených přípravků na bázi mixu adaptogeních bylin. Výrobce často „na základě vývoje“ smíchá ašvagandhu s brahmi, schizandrou, rhodilolou a ženšenem a inzeruje to jako zaručenou pomoc na povzbuzení, harmonizaci a myšlení. Je to blbost, adaptogenní byliny je velmi nedobré kombinovat.

Najdete spoustu zaručených přípravků, které vám mají nakopnout mozek do výšin. Zpravidla obsahují malou koncentraci účinných látek a poměrně hodně kofeinu z kávy či guarany. A koho by kofein nenakopl, že ano... Nicméně, pokud máte oslabené nadledvinky, a právě ty jsou při syndromu vyhoření, nejnáchylnějšími orgány, tak je pro vás kofein škodlivý.

A u lékaře dostanete antidepresiva.

Nakonec zjistíte, že pomoci si musíte sami. Snad vám jako rozcestník tento článek pomohl.

Tak ať nevyhoříme, to přeji nám všem.

Ivana Kyselková

ZDROJE INFORMACÍ